Mia nakonec týden nevyleze z postele. Ani do školy nechodí. A pokračuje v pojídání masa. Po týdnu se už všichni shodnou, že je načase s Miou něco udělat, a tak ji Lars, její bodyguard, na otcův rozkaz popadne a i s dekou a polštářem ji odnese do limuzíny. Vlečou ji do ordinace dr. Tzwocka, psychologa pro dospívající. Mia je v šoku, protože v pyžamu s koťátky, s dekou a polštářem sedí naproti doktorovi, který vypadá jako kovboj z Divokého západu.
Další den tedy Mia jde do školy. Spolužákům už moc chyběla, hlavně Tině, Borisovi a Džejpímu, ne však Lilly, která se zapřisáhla, že už s Miou nikdy nepromluví. Obviňuje ji, že ublížila jejímu bratrovi a ukradla jí kluka. Ačkoliv je to pro Miu všechno zdrcující, objeví jednu maličkost, ze které se může radovat, a to už při ranním oblékání: Díky změně stravy přibrala a konečně jí začala růst prsa!
Jako by těch šokujících událostí nebylo dost, vyhledá ji Lana Weinbergerová, Miina odvěká nepřítelkyně, a děkuje jí, že souhlasila přednést proslov v elitním ženském klubu Domina Rei, o čož ji dopisem požádala Lanina matka. Lana si také všimne, že je Mie všechno oblečení malé - zastihla ji při převlékání na tělocvik - a pozve ji, aby s ní a Trishou Hayesovou šla v sobotu nakupovat. Toho dne si ji snaží zamluvit i Džejpí na večerní představení Tarzana. Mie se pochopitelně nechce s nikým nikam chodit, ale nákupů s Lanou se zúčastní, Džejpímu ale dá košem kvůli Tině.
Nakupování s Lanou a Trishou překvapivě není špatný nápad. A když začnou pomlouvat Lilly, Mia se nemůže přimět říct cokoliv na její obranu, protože je najednou schopna vidět Lilly jejich očima. Najednou si začne uvědomovat, že Lilly se jako kamarádka nechovala nejlíp. Tina, Boris a Džejpí ji společně přivedou k poznání, že Lilly na ni žárlí, že vidí, že Džejpí se s ní rozešel, protože miluje Miu, a ta si nakonec začíná připouštět, že vždy, když jí život padal na hlavu, otočila se k ní Lilly zády.
Mia nezapomněla ani na projev na gala večeru Domina Rei, tedy ne že by jí to Grandmére dovolila. Pomáhá Mie probírat se archivem genovského velvyslanectví v naději, že najdou něco, co by mohlo inspirovat Miin projev. Miu zvláště zaujme jeden portrét mladé ženy, Amélie Virginie Renaldo, která vládla Genovii pouhých dvanáct dní v roce 1669, než zemřela na dýmějový mor. Jakmile Mia zjistí, že i ona si psala deník, nechá si ho přinést a začte se do něj. Dokonce si domů odnese i ten portrét.
Ve škole se teď Mia krom svých starých přátel baví taky s Lanou a Trishou, což je některým, například Borisovi, trochu proti srsti. Ale Lana odhalí tajný vztah Lilly a Kennyho Showaltera, se kterým Mia v prváku chvíli chodila a on jí nemohl zapomenout, že mu zlomila srdce. Po tomto odhalení se Džejpí cítí očištěn toho, že ublížil Lilly a přizná Mie, co jí chtěl říct už dlouho. Zrovna se nacházejí v chemické laboratoři, kde Mia a Džejpí pracují ve trojici s Kennym, a právě tam Džejpí Mie vyzná city, které přicházely pozvolna, ale už se jim nemůže bránit a nedokáže vystát, jak je Mia pořád smutná z Michaela. V tu chvíli Kenny zařve, aby všichni šli k zemi a vzápětí se ozve ohromná rána. Džejpí Miu chrání vlastním tělem, zatímco Lars popadne hasicí přístroj a katastrofu uhasí. Všechny tři je pak odvezou do nemocnice a Kennyho posléze vyloučí ze školy za to, že úmyslně vytvořil výbušninu.
Později probírá s Tinou, co se stalo, svěří se jí, že jí Džejpí vyznal lásku, a pak se rozhovoří o věcech, o kterých dlouho mlčely. Tina povzbuzuje Miu, aby Džejpímu dala šanci, protože Michael chce být očividně jenom kamarád, jak vyznívá z jeho emailů, na které Mia nemá dost odvahy odepsat. Také jí řekne o internetové stránce nenavidimthermopolisovou.com, o které ale Mia dávno ví. Jenže když na to teď přišla řeč, Mia se tam podívá a je tam spousta nových výsměšných příspěvků, které vyvolají příval slz. Později Mia Džejpímu akorát pošle email, že ještě není připravená randit s někým jiným.
Víc než všechno tohle ale na Miu zapůsobí Améliin deník, který si nechala přeložit, aby si mohla přešíst zápisky o její krátké vládě. Nedopatřením shodí její portrét, kterému se tak uvolní zadní deska a z ní vypadne - dokument, který z absolutní monarchie Genovie dělá monarchii konstituční. Ihned to běží oznámit tátovi a Grandmére, a zatímco její otec sice uzná, že listina je pravá, ale neplatná, protože neprošla schválením parlamentu, Grandmére vyšiluje, že přijde o královský status. Mia ji upozorní, že tak to není, pouze bude jen symbolickou hlavou státu, jako je to například ve Velké Británii. Otce povzbuzuje, aby kandidoval na místo ministerského předsedy, a je přímo znechucená, když zjistí, že nejen Grandmére, ale i její otec chtějí listinu zamlčet. Genovie je prý spokojená, tak, jak je.
Miu nenapadá nikdo jiný, kdo by jí mohl pomoct a poradit, než Lilly. Jenža ta s ní nemluví. Mia za ní ale stejně při obědě jde, vyklopí jí všechno, co se stalo a za to se jí dostane od Lilly pouze opovržení. Všechna obvinění, která byla předtím pouze spekulací, se z Lilly vyřinou jedno za druhým: Mia ublížila Michaelovi, pak jí, Lilly, ukradla kluka, nikdy za nic nepřebere zodpovědnost a jen se vyžívá v roli oběti, a teď ještě chce, aby jí radila s její nefunkční rodinou. Také jí oznámí, že to ona je tvůrcem té nenávistné stránky, a že Michaelovi z ní bylo zle a tak je rád, že od ní mohl odjet.
Do toho se později, už v soukromí, vloží Boris, který Miu informuje, že to vůbec není pravda, sice nemůže říct, jak to ví, ale je to tak. A také, že by Mia měla Michaelovi odepsat na emaily, protože ten si začíná myslet, že už s ním nechce mluvit.
Události knihy vrcholí gala večerem Domina Rei, kde má Mia promluvit. Grandmére jí napsala projev, ale Mia má svou hlavu a tak improvizovala. A během této improvizace celému světu pověděla o existenci listiny, která z Genovie dělá konstituční monarchii. Problémy, které si tím způsobí, jsou nedozírné. Tedy aspoň co se týče reakce její rodiny.
Po příjezdu domů najde ve vchodu Džejpího, který se přišel ujistit, že je Mia v pořádku - po tom, jakou bombu odpálila ve všech médiích. A Mia je najednou šťastná. Políbí Džjepího a dokonce něco cítí, i když ne totéž, co s Michaelem. A tomu se konečně odhodlá odpovědět na email.
Žádné komentáře:
Okomentovat