Okay, I´m just gonna say it. I think she killed her.

 Nevím, kde jsem. Nevím, co to sakra dělám.

Zase jednou jsem se dostala do bodu, kde to vypadá, jako že jsem všechno totálně pokazila. A teď je to jiný, teď na tom fakt záleželo a posralo se to. Dlouho jsem se trápila otázkou, proč jsem to tak podělala, ale postupem času mi došlo, že nenesu vinu sama. Znal mě dlouho, dlouho, a moc dobře věděl, že špatně reaguju pod stresem. A stejně se rozhodl mě tomu stresu vystavit. Sklidil, co zasel. Vlastně v prvopočátku nešlo o moje selhání, ale o jeho. Láska není o tom, že jste každej den celej den zamilovaný, přijdou chvíle, kdy budete řešit problémy a neshody, a v tom momentě není láska zamilovanost, ale rozhodnutí, že zůstávám a bojuju. Protože vím, že jsme zažili i lepší časy a že jsme pořád takoví jako na začátku, kdy všechno bylo růžový. Tudíž se to logicky zase časem vrátí do normálu. Jenže k tomuhle prozření nikoho donutit nemůžete.

A tak mě radši trápil a trápil, a pak, voilà, průser je na světě.

V kontextu předchozích událostí mi pak došlo, že se jen snažil zajistit si alibi. A to se mu povedlo. Udělal to schválně, abych já byla ta špatná.

Nemyslím, že to  někdy přebolí, víš.

No nic, to teď nebudem řešit, já jsem to prostě potřebovala vyblít na internet. Let´s get creative.

Mám prostor sama pro sebe. Znovu objevuju samu sebe. A můžu si vybudovat svůj život tak, jak se líbí mně, ne někomu jinýmu. Co jsem kdy měla z toho, že jsem se snažila vyhovět ostatním, co?! Blbý je, že když se snažíte zavděčit lidem kolem sebe, hlavně těm, kteří tvrdí, jak jim na vás záleží, po nějaký době ztratíte povědomí o tom, kdo vlastně jste. A já jsem... tvrdohlavá.

Jo, zlato, když chceš, aby se něco stalo, vstaň a udělej to sama.

Jedna věc je jistá: Procházím nějakou duševní transformací. Kdybych tak věděla jakou. Kam to nasměrovat, na co se soustředit a tak. Nicméně  když se tak zamyslím nad svýma dosavadníma životníma volbama, vždycky jsem se vydala na cestu, aniž bych dopředu znala cíl. Nebo se finální destinace během cesty několikrát změnila. Často jsem ani neměla na vybranou. „Kde není pokrok, tam následuje ustrnutí na místě a rozklad.“ (Mimochodem, zlatýho bludišťáka tomu, kdo pozná, odkud tahle věta pochází.)

Ta stará já je pryč. Myslím, že jsem ji zabila.