You walk all over my peace of mind in the shoes you wore to our wedding.

Na cestě k seberealizaci jsem moc nepokročila, a myslím, že je to hlavně proto, že sama k sobě nejsem tak docela upřímná. Protože se bojím toho, co by moje rozhodnutí mohlo znamenat.

Já už to ze sebe musím nějak dostat. A dělá mi trochu starost, že to píšu na blog, kde si to může každý přečíst. Jenže... mě to zároveň nutí přestat si lhát.

Nemůžu se tvářit, jako že problémy neexistují a nechat si věšet bulíky na nos od těch, co mi vrazí kudlu do zad, jakmile jen chvíli nedávám pozor. Už se nebudu nutit do žádných falešných přátelství jen proto, že ty lidi každý den potkávám a bylo by přece lepší být s nimi zadobře. Ne. Zůstanu věrná sobě, i když to bude znamenat studenou válku. 

A do toho všeho si to nakráčí on, jako by se nechumelilo. Já se na něj strašně zlobím. Jenže i když se zlobím, moje city k němu jsou silnější; vdycky byly. Posledních dvanáct let to dokazuje. Pravda je, že když dojde na něj, nemám prostě na výběr, miluju ho. Ježiš, to je patetický, co? Ale je to tak.

Neříkám, že jsem neudělala nic špatně, to ne. Ale co mě sere, je fakt, že on vidí jen moje chyby, ty svoje ne. A že jich bylo! Nic z toho se nemuselo stát, kdyby byl koherentní! Přece jsme si před oltářem slíbili v dobrém i ve zlém, ne? A on bral roha, když se to zlé jen objevilo na obzoru. Asi by se dalo říct, že můžu být ráda, že jsem se ho zbavila, když na něj není spoleh, ale já si stejně myslím, že to tak není. Protože ho znám.

Měla jsem chuť zavřít kancelář a jít domů, dát si nohy nahoru a na hlavu mokrej hadr. Tak, jako včera, jsme spolu nemluvili snad rok. A bylo to, jako bych konečně mohla dýchat. Jenže to nevypadá, že bychom se měli zase potkat. Sice řekl, že po Novým roce by měl mít čas, ale s K. jsme se shodly, že kdyby mu na mě záleželo, jeden večer si najde okamžitě. Je to otázka priorit... a jak je vidět, já už priorita nejsem.

Co vlastně chci víc? Svéhlavě mu dokázat, že to byla primárně jeho chyba, nebo - jeho?

Já vím, kterou možnost bych si vybrala.

Uf. Pár řádků a jak mi to dalo zabrat.

Moje mrtvola se obrací v hrobě.